+

AH-640 Spojitost ochranných vodičů

Zkoušení podle ČSN 33 2000-6 ed. 2

Čl. 6.4.3.1

a) spojitost ochranných vodičů (viz čl. 4.3.2)

Čl. 6.4.3.2 Spojitost vodičů a připojení k neživým částem, pokud jsou, musí být ověřena měřením elektrického odporu u:
a) ochranných vodičů, včetně vodičů ochranného pospojování,
b) neživých částí, a
c) v případě okružních (zasmyčkovaných) koncových obvodů také fázových vodičů.

Poznámka: Viz také příloha A.
V příloze A je uvedena tabulka A.1 – Měrný odpor R měděného vodiče rozvodu při 30 °C v závislosti na jmenovitém průřezu S pro hrubý výpočet odporu vodiče.
1. Jak to prakticky provést? Mezi čím měřit?
2. Co je myšleno okružním obvodem? Prosím o příklad. Ani z poznámky mi to není jasné.

Podle čl. C.61.3.2 ČSN 33 2000-6 ze září 2007 se spojitost ochranných vodičů ověřovala splněním podmínky automatického odpojení od zdroje. Měřením a vyhodnocením impedance, což bych považoval jednak za praktické a za druhé za dostačující prověření spojitosti ochranných vodičů. Měření odporu, nyní bez určení, mezi čím odpor měřit je návrat k první verzi ČSN 33 2000-6-61.

Čl. E612.2 ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 z dubna 2004 se spojitost ochranných vodičů ověřovala splněním podmínky automatického odpojení od zdroje.

Čl. 612.1 N.2.3: podle ČSN 33 2000-6-61 z února 1994 se spojitost ochranných vodičů s neživými částmi ověřovala měřením odporu mezi vodičem a neživou částí, který neměl přesáhnout 0,1 Ω. Dále čl. 612.6.4.1 uváděl měření odporu ochranných vodičů.

Ing. Josef Havel

Další obsah stránky je přístupný pouze pro předplatitele
Vytvořeno: 5. 6. 2017