AA3-402 Ochranné pospojování

Mám dotaz na ochranné pospojování. Porovnávám požadavky ČSN 33 2000-4-41 ed. 3:2018 článek 411.3.1.2 a ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007 článek 411.3.1.2.

ČSN 33 2000-4-41 ed. 3:2018 článek 411.3.1.2:
Ochranné pospojování
V každé budově musejí být vstupující kovové části, které jsou náchylné přenést nebezpečný rozdíl potenciálů a které nejsou součástí elektrické instalace, spojeny s hlavní uzemňovací svorkou (resp. ochrannou přípojnicí) vodiči ochranného pospojování; mezi příklady takových kovových částí mohou patřit:
- kovová potrubí zajišťující napájení budovy např. plynem, vodou, systémy dálkového vytápění,
- konstrukční cizí vodivé části,
- přístupná konstrukční výztuž betonu.

ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007 článek 411.3.1.2:
Ochranné pospojování
V každé budově musejí být do tzv. ochranného pospojování vzájemně spojeny ochranný vodič, uzemňovací přívod a níže uvedené vodivé části:
- kovová potrubí uvnitř budovy pro zásobování např. plynem, vodou,
- konstrukční kovové části, pokud jsou při normálním použití dosažitelné, kovové ústřední topení a klimatizace,
- kovová konstrukční výztuž betonu v případech, kdy je tato výztuž přístupná a spolehlivě připojená.

Pokud bych situaci ilustroval například na rodinném domku, který bude mít elektrokotel a povrchový rozvod měděným potrubím k otopným tělesům a rozvod bude pouze uvnitř budovy, pak bych podle normy z roku 2007 měl systém vytápění připojit k ochrannému pospojování ke svorce MET, ale podle normy z roku 2018 to již není potřeba, protože se nejedná o vstupující kovovou část do objektu.

Chápu dobře, že nyní je požadavek na pospojování pouze v případě, že konstrukce vstupuje do objektu, ale pokud je pouze v objektu a nemůže do něj přenést nebezpečný potenciál, již není třeba připojovat k MET?

Jan Hübner