+

O bezpečnosti a odpovědnosti trochu jinak

O bezpečnosti (elektrických zařízení) a odpovědnosti (za provoz elektrických zařízení, za kvalitně provedenou práci atd.) se píše, hovoří, diskutuje… Co vlastně je bezpečnost, co vlastně nese odpovědnost, se autoři článků, referátů a analýz snaží podpořit citací paragrafů legislativních předpisů nebo článků technických norem. Mnohdy se autoři, převážně technici, pouštějí na "tenký led" a snaží se konkrétní ustanovení "vykládat" jako jedinou možnou pravdu. Možná jim křivdím, možná skutečně předkládají pouze své názory na věc. Pokud ano, domnívám se, že je to nejen správné, ale i potřebné. V každém případě by však autor měl být připraven na to, že někdo jiný má jiný názor, že ne každý bude se vším souhlasit. Měl by tedy být připraven k diskusi a připraven svůj názor buď obhájit, nebo přiznat, že není zrovna správný.

Technik se, dle mého názoru, snaží uvažovat logicky. Zkušenosti však ukazují, že v legislativě je dost obtížné hledat logiku. Ne nadarmo existuje "armáda" právníků, kteří radí, vyšetřují, žalují, hájí nebo rozhodují. Právníci mají v jednotlivých oblastech postavení, které jim určuje zákon, případně jejich komerční zájmy - to vůbec nemyslím špatně a už vůbec ne jako invektivu, je to prostě fakt. A že to jsou zájmy mnohdy protichůdné (např. státní zástupce versus obhájce), je též logické. Nakonec však vždy rozhodne soud. O tom, že to není jednoduché a někdy ani jednoznačné, svědčí, že konečné rozhodnutí vynese v řadě případů až soud v x-té instanci.

Naši úlohou, úlohou techniků, by tedy, dle mého názoru, mělo být diskutovat, argumentovat, stavět na přirozenosti a logice s cílem, aby fatálních událostí a z nich vyplývajících sporů, ne-li žalob, bylo co nejméně. Aby se problematika týkající se technických záležitostí řešila na úrovni technické a ne právní. Je-li to přání spíše z říše snů, ponechám v tuto chvíli bez komentáře.

Na tomto místě se pokusím přispět do diskuse o bezpečnosti a odpovědnosti spíše z hlediska lidského, a to bez použití ustanovení platných legislativních předpisů a technických norem. Dle mého názoru jsou nejpřirozenějšími lidskými vlastnostmi vlastnosti "špatné". Člověk je od přírody tvor líný, pohodlný, nezodpovědný, marnotratný, nepřející jinému, nemá rád problémy atd. (Mám to "okoukané" ze života a nakonec, přiznám se bez mučení, ani mně se kolikrát nechce pracovat, mám rád klid a pohodu, někdy se nechovám zrovna zodpovědně…) Tím, že se člověk vyvinul ze zvířat a navíc byl obdařen schopností přemýšlet, uvažovat, intrikovat atd., někdo (doufám, že drtivá většina) přirozené "špatné" vlastnosti v sobě potlačil, jiný je dovedl téměř k dokonalosti.

Některé špatné vlastnosti se však, dle mého názoru, mohou projevit pozitivně. Dokonce si myslím, že byly a nadále jsou motorem technického rozvoje. (Dovedu si např. představit vynálezce vysavače jako líného člověka, který přemýšlel o tom, jak si "zpříjemnit" nebo usnadnit úklidové práce.)

Žádný člověk nemá rád problémy a navíc je pohodlný. To samozřejmě platí i o podnikatelích - živnostnících, majitelích nebo spolumajitelích firem, manažerech… Vezmu-li to jako přirozenou a v tomto případě už ne jako úplně špatnou vlastnost, mohu se konečně přiblížit k tomu, o čem chci v tomto článku psát.

Lidé jsou sice líní, avšak většina z nich si uvědomuje, že se musí něčím živit. Teď budu hovořit o těch, kteří mají ambice se živit víceméně poctivě, tedy prací. Přičemž za práci považuji činnost nejen fyzickou, ale i duševní. Někdo elektrická zařízení reviduje, někdo projektuje, někdo montuje, udržuje, opravuje, jiný provozuje. Každý z nich nese za svou práci odpovědnost. Odpovědnost do té míry, aby výsledek jeho činnosti nikoho neohrozil - nezpůsobil úraz, požár, havárii.

Právě tady by se, dle mého názoru, měly projevit ony "špatné" lidské vlastnosti, totiž zajistit si pohodu, nemít problémy, nevystavit se jakýmkoliv postihům. Což je však podmíněno tím, že práci odvedu kvalitně, k provedení některé práce si najmu (vynikajícího) odborníka a tak zajistím, aby bylo vše v takovém stavu, kdy nebezpečí (úrazu, požáru, havárie) bude buď vyloučeno úplně, nebo sníženo na minimum.

To vše i proto, abych mohl například klidně, s pocitem bezpečí, odjet na dovolenou a nemusel se bát, že po příjezdu na mně bude čekat vyhořelá dílna, kriminálka, případně vdovy, vdovci nebo sirotci.

Asi to ale nebude tak jednoduché, jak jsem si na začátku představoval. Na jazyk, totiž pardon, do počítače, se mi dere jedna otázka a pochybnost za druhou. Například: vžiju-li se do role provozovatele elektrického zařízení, tedy elektrotechnického laika, jak poznám, že např. revizní technik, kterého si objednám, aby provedl revizi elektrického zařízení (posoudil jeho bezpečnost a doporučil mi taková opatření, která jeho bezpečnost zajistí), za jehož bezpečný provoz odpovídám, je odborník, neřku-li vynikající? Jak zjistím - opět jako laik, že dodavatel, který mi bude zařízení udržovat, opravovat, případně rekonstruovat, svou práci provádí kvalitně a výsledkem je bezpečné zařízení?

Já vím - můžete namítnout: nechej si předložit doklady (živnostenské listy, osvědčení o odborné způsobilosti atd.), uzavři perfektní smlouvu, kde odpovědnost přeneseš na dodavatele atd. No jo, to máte pravdu, ale tím mi ubude jen část problémů. V případě průšvihu je stejně budu mít, budu se muset soudit, a kdo ví, možná dodavatel bude mít tak zdatného právníka, že nakonec "ostrouhám". Nebo dodavatel poté, co mu zaplatím, zmizí - firmu zruší, založí jinou a co si na kom vezmu. Čili budu mít problémy a pohoda je ta tam.

Nevím, zda to, co jsem nastínil je "katastrofický" scénář (z hlediska, co je teoreticky možné) nebo je to jev reálně se vyskytující. Ať je to tak nebo tak, jediné, co mi vždy zbude, je pocit dobře udělané práce, vědomí, že pro bezpečnost a pro naplnění své odpovědnosti jsem něco udělal. Jinak bych si to mohl nadosmrti vyčítat.

U elektrotechnických odborníků je to obdobné. Abych neměl problémy, ale měl pohodu, měl bych pracovat kvalitně, měl bych svůj obor i oblast činnosti, v níž se pohybuji, dobře znát. Navíc tady přistupuje fenomén "hlásné trouby". Pokud totiž něco neudělám dobře a svému odběrateli způsobím svou činností problémy (neřku-li podvedu-li ho), může se to rozšířit a nikdo už mi žádnou zakázku nedá. Čili budu mít problémy a pohoda je ta tam (vlastně to už jsem jednou napsal).

Zdá se mi, že to celé, co jsem napsal, je velký protimluv. Protože, pokud nebudeme chtít mít problémy a budeme-li chtít být v pohodě, určitě nemůžeme být líní ani pohodlní. Čili některé "špatné" lidské vlastnosti budeme muset v sobě potlačit, prostě je obětovat ve prospěch jiných. Ono pracovat kvalitně a výsledkem svých činností zajišťovat bezpečnost, čili uvědomovat si a naplňovat odpovědnost, vyžaduje dost tvrdou práci. Neustále se vzdělávat, zdokonalovat, prokousávat se "horami" legislativních předpisů a technických norem, řadou odborných příruček atd. Vidíte! nakonec se těm legislativním předpisům a technickým normám stejně nevyhneme.

Jsem si vědom, že s názory, které jsem v tomto článku vyjádřil, nemusí řada elektrotechniků souhlasit. Možná, že u řady z nich dokonce vzbudím pohoršení. Snažil jsem se však přispět do diskuse o bezpečnosti a odpovědnosti trochu z jiného pohledu. Takřikajíc "zahrát na city". Protože vše je OK, pokud se nic nestane. A statistiky úrazů, požárů nebo havárií obvykle konkrétního elektrotechnika neosloví. Pravděpodobnost průšvihu v konkrétním případě ze statistiky vyplývající je relativně malá (dokonce menší než zlomek promile). Jakmile se však něco stane… pak to zasáhne konkrétního člověka, jeho rodinu a může jim to zkazit celý život. O případných obětech ani nemluvě.

Zpracoval: Jan Lojkásek
Vytvořeno: 30. 12. 2005
     
     
    Facebook Obchod IN-EL