Stručně k českým technickým normám, předpisům a dalším dokumentům pro revize elektrických zařízení a instalací

Úvod
U veškerých technických zařízení si přejeme, aby bezporuchově a zejména bezpečně pracovala po celou dobu své životnosti. Většinou to, zejména u složitějších zařízení, u nichž se mění podmínky jejich provozu (zatížení, vnější vlivy), není možné, aniž by byla prováděna jejich údržba. U řady zařízení je každoroční kontrola a údržba (seřízení, dotažení, výměna opotřebovaných součástí, maziv, chladiv atd.) pro každého samozřejmostí. Pro jiná zařízení bychom rádi brali jako samozřejmost, že je není nutno ani udržovat a dokonce ani kontrolovat. Mezi taková zařízení by mnozí rádi zařadili i elektrická zařízení. To se může blížit pravdě u elektrických instalací, které jsou trvale zatěžovány hluboko pod svými dovolenými hodnotami v prostředí, které je optimální (bez změn teplot a vlhkosti). To se předpokládalo, že je možno zajistit u instalací v administrativních budovách, bytových a ubytovacích zařízeních. Nicméně se ukazuje, že v současné době se ani tento předpoklad tak docela nenaplňuje. Proto je i pro elektrická zařízení předepsáno provádět, i když ne vždy přímo průběžnou údržbu, tak alespoň pravidelné kontroly, pravidelné ověřování, kterým se pro elektrická zařízení říká pravidelné revize. Nicméně, co není zcela v souladu s ostatními technickými zařízeními, je pro elektrická zařízení předepsáno provádět i tzv. výchozí revize.

Výchozí revize – proč je provádět
Výchozí revize elektrických zařízení i elektrických instalací se provádí proto, že elektrické zařízení obecně nemusí být vždy jenom jediný výrobek a elektrické instalace téměř nikdy (kromě případů, kdy jsou např. součástí prefabrikovaných buněk), výrobkem nejsou. Elektrické instalace jsou sestaveny z řady výrobků, a přestože ty všechny by měly vyhovovat z hlediska bezpečnosti (viz zákon č. 22/1997 Sb. a související nařízení vlády č. 17/2003 Sb.), kterou zaručují jejich výrobci, nemusí být elektrická instalace z těchto výrobků sestavená zcela bezpečná. Není pravda, že by za odhalení všech nedostatků v provedení elektrické instalace zodpovídal revizní technik. Základem je instalace správně vyprojektovaná a zodpovědnost za správnost projektu a z toho vyplývající bezpečnost navržené instalace zodpovídá projektant. To je však v současné době pouze teoretický předpoklad, protože investoři většinou v rámci šetření vůbec vypracování prováděcího projektu nezadávají, což je obvykle velká chyba, protože tento přístup je možno tolerovat pouze u zcela jednoduchých instalací. Z toho vyplývá, že firmy provádějící elektrickou instalaci zodpovídají obvykle nejen za samotné technické provedení instalací, ale i za její koncepční provedení, což by měl být úkol projektanta. Nicméně revizní technik nemůže provádět veškeré výpočty, které mají být provedeny v rámci projektu, měl by však odhalit zásadní nedostatky (zcela nevhodné předřazení jisticích prvků, nevhodné průřezy vodičů apod.). Jinak je úkolem revize zkontrolovat dobré řemeslné provedení instalace zaručující její bezpečnost.

Závady z hlediska své závažnosti
Přitom je vhodné, aby zjištěné závady byly rozlišeny z hlediska své bezpečnostní závažnosti. Je vhodné rozlišovat:
- formální závady (např. formální nedostatky v projektu),
- technické nedostatky (není zajištěna selektivita jištění),
- bezpečnostní závady (nesprávně přiřazené jištění),
- bezpečnostní závady bezprostředně ohrožující (živé části přístupné dotyku elektrotechnicky laické veřejnosti).

U posledně jmenované závady by měl revizní technik provést opatření k okamžitému odstranění nebezpečí (zabránění přístupu k živým částem, popř. vypnutí zařízení).

Pravidelné revize – informace o stavu zařízení
Je třeba připomenout, že účelem revize, ani oprávněním revizního technika není zasahovat do činnosti elektrického zařízení, ale podat provozovateli elektrického zařízení srozumitelnou informaci o stavu jeho elektrického zařízení (instalace) a doporučit mu kroky k odstranění závad a zlepšení stavu především z hlediska bezpečnosti. To je samozřejmě nutné u pravidelných revizí. U výchozí revize je třeba, aby se zařízení uvádělo do provozu v podstatě bez závady. Výjimečně se připouští odstranění drobných závad, které neohrožují bezpečnost do určitého stanoveného termínu. Obecně se však, zejména u závad ohrožujících bezpečnost, uvádění termínu odstranění závad nedoporučuje. Je to proto, aby revizní technik v případě poruchy, která nastala v době, do kdy odstranění závad požadoval, za ni nemohl být volán k odpovědnosti.

Z důvodů odlišných podmínek provozu i dalších různých vnějších vlivů, jak bylo výše uvedeno, jsou pro pravidelné revize elektrických instalací stanoveny různé lhůty, kdy se mají provádět.

Odpovědnost za elektrické zařízení – právní předpisy
Jak již bylo řečeno, za stav majetku má odpovědnost v podstatě ten, kdo jej spravuje. K tomu přistupuje odpovědnost zaměstnavatele za své zaměstnance. Proto se musí jednak majitel a potom také zaměstnavatel starat o stav svého majetku a tedy i o stav elektrického zařízení. Protože od něj není možné očekávat, že by byl schopen, jako laik v oblasti elektrotechniky, stav elektrického zařízení posoudit, je k tomu určena osoba, která mu informaci o stavu jeho elektrického zařízení podá. Touto osobou je ve vztahu k elektrickému zařízení podle našeho právního řádu revizní technik.

Můžeme shledat, že to, co jsme si výše uvedli, vyplývá z řady právních předpisů.
1. Především výrobce má povinnost uvádět na trh – a uvedením na trh se rozumí i uvedení do provozu ve vlastním závodě – pouze bezpečné výrobky. To mu ukládá především zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, přičemž přísné požadavky na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí a na kterých má tudíž stát (i EU) zvláštní zájem, ukládá zákon č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcí předpisy (v současné době je to již druhé nebo i další vydání nařízení vlády vydávaných pro jednotlivá technická zařízení). (Na tomto místě je třeba uvést, že elektrická instalace zatím pod uvedený soubor předpisů nespadá, avšak na její sestavení musí být bezpečných výrobků splňujících požadavky výše uvedených předpisů použito.)
2. Jako další je to stále ještě – s určitými omezeními (zejména v souvislosti s novějším nařízením vlády č. 378/2001 Sb., pro bezpečný provoz technických zařízení) – platná vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. A to je právě ta vyhláška, která předepisuje, že stroje a technická zařízení, kam se zařazují i elektrické instalace, mohou být uvedeny do provozu, jen odpovídají-li příslušným předpisům a po provedení předepsaných kontrol, zkoušek a revizí.
3. Z hlediska pravidelných revizí je to zákoník práce, který platí jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance a který jim ukládá povinnosti z hlediska bezpečnosti zařízení a jeho udržování. Na zákoník práce navazuje řada dalších právních předpisů (např. již jmenované nařízení vlády č. 378/2001 Sb., dále pak nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ale např. i nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, nebo zákony a vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů). Nesmí se zapomínat ani na to, že z požadavků na provádění revizí není vyjmuta čistě soukromá sféra jako je bydlení a provozování elektrických zařízení soukromých osob při provozování jejich elektrických zařízení, protože podle občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) každý odpovídá za škodu, kterou může, např. svým zařízením, způsobit.

To, že něco vyplývá z právních předpisů, však neznamená, že se jedná o neměnná ustanovení a že právní předpis je něco jako dogma. I právní předpisy se mohou a možno říci, i musí měnit v závislosti na poměrech společenských a v našem případě i v závislosti na rozvíjející se technické úrovni. Samozřejmě úroveň technických zařízení celosvětově roste. Tomu odpovídá i vývoj požadavků na revize elektrických zařízení. Nicméně se, pokud víme, nenašel výrobce složitějšího elektrického zařízení nebo spotřebiče, který by se podepsal pod to, že jeho zařízení není nutno v určitém intervalu revidovat, resp. kontrolovat. Takže povinnost revidovat elektrická zařízení v pravidelných intervalech, stejně jako povinnost uvést do provozu jen elektrické instalace, které jsou zrevidovány, zůstává v právních předpisech zakotvena.

Revize elektrických zařízení a technické normy
Technické normy upřesňují rámcové požadavky výše uvedených právních technických předpisů. Pokud to nestanoví výrobce zařízení, určují, jakým způsobem, to znamená i kdy, se revize elektrických zařízení provádějí. ČSN 33 1500 Revize elektrických zařízení upravuje více méně formální stránku revizí a v podstatě jednak shrnuje to, co je o revizích uvedeno na různých místech právních předpisů, totiž kdy se provádí výchozí revize, i to, že výchozí revize elektrických zařízení se nahrazuje v případech továrně vyráběných výrobků zkouškami, které musí být patřičným způsobem doloženy. To je v současné době dáno již výše uvedenými zákony a nařízeními a je pro každého zřejmé z označení CE na výrobcích. Výrobce přitom ke stanoveným výrobkům vydává prohlášení o shodě.

Dále jsou v ČSN 33 1500 uvedena ustanovení, která upřesňují, kdy se výchozí revize musí a kdy nemusí provádět, kdy se výchozí revize provádí po částech, po opravě, že se výchozí revize provádí pouze, jestliže se mění jištění (jinak stačí kontrola s vyhotoveným záznamem a podpisem pověřeného pracovníka).

Podstatná část normy se věnuje pravidelným revizím a lhůtám jejich provádění. Norma předběhla dobu v tom, že umožňuje lhůty pravidelných revizí prodloužit až na dvojnásobek (vyjma zařízení v místech s nebezpečím požáru nebo výbuchu), pokud se na zařízeních provádí pravidelná údržba s kontrolami doloženými zápisem. Tím se usnadňuje pozice těch organizací, které mají vlastní řád pravidelné údržby zavedený. Pak je i na základě zápisů z kontrol snadnější provádění pravidelných revizí. (Mezinárodní norma IEC 60364-6-61 uznává pravidelnou údržbu jako rovnocennou náhradu provádění pravidelných revizí, nicméně v naší praxi se k tomuto kroku – údajně proto, že by to odporovalo zákoníku páce – nepřistoupilo.) Lhůty revizí jsou stanoveny jednak s ohledem na prostředí a jednak podle druhu objektu, v němž je zařízení umístěno – dnes z hlediska vnějších vlivů. Pokud přichází v úvahu více vnějších vlivů (prostředí i umístění zařízení) volí se lhůta podle toho nejpřísnějšího hlediska. Změna normy doplnila informativní přílohu, ve které jsou již dříve uváděné lhůty podle prostředí převedeny na lhůty podle vnějších vlivů v souladu především s ČSN 33 2000-3.

ČSN 33 1500 dále stanoví podklady nutné k provádění revizí a základní postup provádění revize. Ten je v současné upraven v návaznosti na předpisy pro technická zařízení (úkolem je ověřit základní požadavky bezpečnosti stejně jako to ukládají nařízení vlády pro technická zařízení). Nové je to, že u složitých zařízení (např. strojních zařízení) se umožňuje přizvat ještě specialisty toho příslušného oboru. Tím se v podstatě ukazuje, že elektrotechnik, tj. revizní technik elektro, sám není schopen posoudit celé zařízení bez znalosti všech souvislostí.

Zpráva o revizi
Pokud se týká zprávy o revizi, je v ČSN 33 1500 stanoveno, co všechno má taková revize obsahovat. Nově je umožněno jako podklad ke zpracování zprávy využít i písemné doklady příslušných specialistů.

Pokrok v revizích elektrických instalací
Za nejdůležitější normu, která na základní ČSN 33 1500 navazuje, je možno považovat ČSN 33 2000-6-61, která platí pro revize elektrických instalací. Kromě samotné této normy, která sama o sobě obsahuje dosti upřesňujících a vysvětlujících ustanovení, a to nejen v našich národních poznámkách, ale i ve vysvětlivkách doplněných jednak v CENELEC a také již i v IEC, byla pro lepší pochopení normy i jejích návazností vypracována tzv. technická normalizační informace. Ta rozebírá jednak otázky právních návazností, jak již bylo výše naznačeno, jednak rozebírá i požadavky technické, které v normě dostatečně objasněny nebyly. Uvádí i základní rozdíly mezi vydáním ČSN 33 2000-6-61 z r. 1994 a vydáním z r. 2004. Základní rozdíl oproti staršímu vydání spočívá v tom, že v novějším vydání se důsledně uvádí, že se jedná o revize elektrické instalace a nikoliv o revize elektrických zařízení. Je to především z toho důvodu, že mnohdy byla norma chápána tak, že platí nejen pro revize z hlediska ohrožení elektrickým proudem, ale i nebezpečnou funkcí elektrického zařízení. Samotná norma vychází z toho, že elektrická instalace je sestavou vzájemně spojených elektrických předmětů s koordinovanými charakteristikami, takže toto pojetí již nesvádí k představě, že tato norma platí i pro připojená zařízení a pro bezpečnost v tom širším slova smyslu, tedy i pro funkční bezpečnost. Ostatně od tohoto pojetí se důsledně vymezuje i mezinárodní a evropská norma (tj. IEC 60364-6-61 i HD 384-6-61), ze kterých ČSN 33 2000-6-61:2004 vychází.

Prohlídky a zkoušky (měření) prováděné na elektrických zařízeních
Je třeba se zmínit, že podstatnou částí revize je prohlídka. Při té se má, i v souladu se zahraničními zkušenostmi, odhalit většina závad. Přitom je důležité, aby prohlídku bylo možné skutečně odpovědně provést. Je totiž těžké sledovat uložení vodičů a kabelů, když se instalace reviduje, až když je vše uloženo, zakryto, omítnuto, obloženo dlaždicemi. Proto by revize měla být prováděna a podklady pro ni shromažďovány i v průběhu výstavby a montáže.

Nicméně na druhou stranu může platit, že přístroj, který je pod proudem, vypadá stejně jako ten, který pod proudem není, nicméně může být jiný na dotek. Z toho důvodu, i když předchozí prohlídka je nenahraditelná, přeci jenom je nutné provést příslušná měření a zkoušky. Zde je nutno připomenout, že pro měření jsou užívány stále přesnější měřicí metody, které jsou integrovány a koncentrovány v měřicích přístrojích, pro něž platí zásadní normy souboru ČSN EN 61557. Přitom každá část daného souboru, počínaje částí 2, platí pro přístroje pro ověřování určitého druhu ochranného opatření (izolačních a přechodových odporů, impedance smyčky, odporu uzemnění, pospojování, ochranných vodičů, ověřování proudových chráničů, sledu fází, hlídačů izolačního stavu v sítích IT, lokalizování poruchy v síti IT i pro přístroje, které jsou schopny ověřovat řadu výše uvedených opatření. Možno říci, že soubor ČSN EN 61557 je přímo šitý na přístroje určené pro revize elektrických instalací, popř. i na přístroje stav elektrických instalací přímo monitorujících (viz část 10 tohoto souboru).

Doporučené pořadí zkoušek
Zkoušky (měření) jsou v normě účelným způsobem řazeny:
- z hlediska bezpečnosti je třeba ověřit především spojitost ochranných vodičů. Pokud je tato spojitost zajištěna, a to i při poruše, nedochází k ohrožení bezpečnosti osob z hlediska úrazu elektrickým proudem;
- pak je třeba ověřit izolační stav elektrické instalace. Pokud ten je v pořádku, je pravděpodobnost poruch, které by vedly k ohrožení instalace, okolních zařízení nebo i lidí instalaci užívajících, snížena na minimum;
- pokud se někde používá ochrana elektrickým oddělením nebo pomocí obvodů SELV a PELV, je třeba ověřit i tyto způsoby ochrany. Samozřejmě se oddělení obvodů neověřují na úrovni výrobců příslušných transformátorů a přístrojů v obvodech zapojených, ale postačuje pouze ověření izolačního stavu z hlediska požadavků na obvody nn;
- ve výjimečných případech, kdy je uplatněna ochrana izolovaným okolím, se měří izolační odpor podlahy a stěn,
- v rámci elektrických instalací se v největší míře uplatňuje ochrana samočinným odpojením od zdroje, a proto je nutné její ověřování.

Ing. Michal Kříž