Elektrické instalace v dřevostavbách

Dřevostavby – návrat ke kořenům, nebo novodobý trend? Řekl bych, že obojí. Dřevo se totiž od pradávna používá jako stavební materiál a v některých oblastech světa tato tradice nikdy nebyla přerušena (např. ve Skandinávii, Kanadě, Severní Americe atd.).

V poslední době jsou však dřevostavby moderním ekologickým trendem.

Dřevostavby, to nejsou jen rodinné domy, sruby, chaty, ale i vícepodlažní objekty bytové a občanské výstavby, a dokonce i některé stavby pro průmysl, skladování apod. a také objekty sakrální a památkově chráněné.

Nebudu zde rozebírat výhody a nevýhody dřevostaveb oproti stavbám z jiných konstrukčních a stavebních materiálů, ale zaměřím se na požárně bezpečnostní aspekty elektrických instalací a obecně elektrických zařízení v dřevostavbách.

Jako vždy je nejdůležitější bezpečnost. U elektrických zařízení pak ochrana před úrazem elektrickým proudem, ochrana před bleskem a přepětím a také ochrana před vznikem požáru.

Vezmu-li vícepodlažní dřevostavby, tak v současné době je v České republice možné stavět budovy ze dřeva až do požární výšky 22,5 m. Je zřejmé, že takové stavby vyžadují přísné dodržování protipožárních norem – to se však týká i ostatních dřevostaveb.

Na důležitosti jednoznačně nabývá Požární bezpečnost staveb, která vždy musí být nedílnou součástí projektové dokumentace. To vyplývá nejen z legislativních předpisů a technických norem, ale má to i zcela prozaický důvod: v případě pojistné události totiž může pojišťovna při absenci PBS omezit, případně zcela odmítnout pojistné plnění.

Jaké je vlastně vzájemné působení elektrické instalace a instalovaných elektrických spotřebičů a konstrukce staveb ze dřeva a materiálů na bázi dřeva?

V prvé řádě je to teplota instalovaných vodičů a kabelů (jejich správné dimenzování a jištění), a to včetně elektrických předmětů, které jsou jejich součástí. Zde totiž každý elektrický spoj představuje u dřevostavby potenciální riziko – uvolněný spoj znamená vyšší přechodový odpor, který průchodem proudu generuje větší množství tepla, které může při déletrvajícím stavu znamenat degradaci okolního materiálu na bázi dřeva až po stav, kdy tento materiál začne „žhnout“ a následně případně i zahořet. Největší riziko představují spoje u kabelů a vodičů s hliníkovými jádry. Tento proces zhusta nemusí být osazenstvem dřevostavby až do poslední fáze, tj. zahoření, vůbec zaznamenán.

Sice máme již pár desítek let pro spoje bezšroubové svorky, jejichž sortiment se neustále rozšiřuje, čímž se rozšiřují i jejich aplikační možnosti, které výše uvedená rizika značně eliminují.

Také máme nové moderní přístroje na detekci poruchy s obloukem – AFDD. Také ty výše uvedená rizika značně eliminují. I když jsou určeny zejména pro elektrické obvody v dřevostavbách, jejich použití je v současné době pouze doporučené.

Je však třeba zdůraznit, že žádné, dokonce ani technické opatření, nikdy nepředstavuje úplnou eliminaci rizika, v tomto případě požáru. Proto lze doporučit důsledné provádění pravidelných revizí elektrických instalací v dřevostavbách. A velice se přimlouvám provádět pravidelné revize i v těch objektech, ve kterých to technické normy ani legislativní předpisy nenařizují.

Technická opatření výše uvedená se provádějí u nově budovaných dřevostaveb (samozřejmě se dříve začaly používat bezšroubové svorky, až později přístroje AFDD).

Dřevostavby však nejsou jen nové stavby. Již několik desítek let existují nejrůznější dřevěné zahradní domky, víkendové domky, sruby apod., z nichž většina byla vybudovaná bez elektrické instalace. Postupně, zejména v souvislosti se změnou majitelů těchto dřevostaveb, byly tyto stavby rekonstruovány, modernizovány a rozšiřovány o přístavby a nástavby. V řadě případů byly připojovány na elektrickou síť včetně zřízení elektrických instalací, a vybavovány elektrickými spotřebiči. Zhusta byly elektrické instalace budovány tzv. svépomocí, bez jakéhokoliv odborného dohledu a bez respektování platných technických norem. Navíc tyto stavby byly a stále jsou vybavovány dalšími elektrickými spotřebiči bez ohledu na dimenzování a jištění původních elektrických obvodů. Na řadu objektů si majitelé postupně instalují fotovoltaické panely včetně dalšího souvisejícího příslušenství. Také se mění účel používání těchto dřevostaveb – z původních víkendových domků a srubů si je majitelé zrekonstruovali pro celoroční používání. V těchto případech jsou převážně ignorována další potřebná opatření, jako např. instalace autonomní detekce a signalizace požáru.

Bohužel, tento trend pokračuje.

V takových dřevostavbách však výše uvedená opatření vesměs nejsou aplikována, a tak o jejich požární bezpečnosti lze s úspěchem pochybovat.

Požární bezpečnost dříve postavených dřevostaveb také snižuje instalace a používání elektrických spotřebičů zejména topidel, případně klimatizací apod. Nejenže jsou používány bez ohledu na dimenzování a jištění obvodů, do nichž jsou připojovány, ale u topidel mnohdy nejsou dodržovány vzdálenosti od hořlavých hmot nebo jsou používány k sušení prádla, čímž se podstatně snižuje odvod tepla do prostoru.

Bylo by možné pokračovat a uvést další faktory, které snižují úroveň požární bezpečnosti dřevostaveb, jako například častá absence ochrany před bleskem nebo přepěťových ochran.

Na závěr chci zdůraznit, že na rozvoj a stále více se rozšiřující výstavbu dřevostaveb reagují nové legislativní předpisy i technické normy, zejména ty, které se týkají požární bezpečnosti. Řada z nich je již v připomínkovém řízení, další se připravují. Tím apeluji na projektanty, montážníky a revizní techniky, aby tyto změny sledovali a uplatňovali je ve své praxi.

Pokud uvažujete nechat si udělat ve své chatě nebo srubu elektrickou instalaci, případně tu stávající rozšířit nebo zrekonstruovat, obraťte se na odborníka, tj. člověka s odbornou způsobilostí v elektrotechnice. Vyhnete se tak mnohým nepříjemnostem.

Podrobně se této problematice věnuje naše příručka svazek 126 Elektrické instalace v dřevostavbách a v provozech pro zpracování dřeva (třetí – aktualizované vydání).

Jan Lojkásek