AA1-023 Ochrana polohou - další nesrovnalost norem ČSN 33 2000-4-41 a ČSN 33 3301?

ČSN 33 2000-4-41 řeší ve článku 412.4.N5 vzdálenosti živých částí od stanoviště před nebezpečným dotykem živých částí polohou. ČSN 33 3301 ve článku 12.4.1 ustanovuje minimální vzdálenosti venkovního vzdušného vedení
od fasády objektu a od horní hrany okna bez ohledu na jeho velikost resp. výšku.
Dle mého názoru jsou výše uvedená ustanovení obou norem v zásadním rozporu z těchto důvodů:

1. Pokud předpokládáme, že podlaha před oknem uvnitř objektu je stanovištěm přístupným laikům a pracovníkům seznámeným dle ČSN 33 2000-4-41, pak vzdálenosti živých částí od tohoto stanoviště při umístění venkovního vedení dle ustanovení ČSN 33 3301 mohou být tak malé, že je možné se jich dotknout rukou a venkovní vedení pak nesplňuje ochranu před nebezpečným dotykem polohou. Záleží pak pouze na stavebním řešení okenního otvoru.

2. Obdobný případ může nastat, pokud předpokládáme, že stanovištěm přístupným laikům a pracovníkům seznámeným je podlaha balkonu. Pak v případě, že je do balkonu umístěno okno a nad ním je vedeno venkovní vzdušné vedení splňující minimální vzdálenosti od okna dle ČSN 33 3301, jsou živé části opět nebezpečně blízko a nesplňují ustanovení ČSN 33 2000-4-41 pro ochranu polohou.

Celý problém je pak ve stanovení jednoznačných odpovědí na tyto otázky:

1. zda se může považovat za stanoviště přístupným laikům a pracovníkům seznámeným dle ČSN 332000-4-41 vnitřní podlaha objektu před oknem či podlaha balkonu

2. zda může být okno chápáno jako zábrana

3. zda při dodržení minimálních vzdáleností živých částí od vnějšího okraje okenního otvoru dle ČSN 33 3301 automaticky osvobozuje projektanty či montážní firmy od kontroly, zda jsou živé části chráněny polohou či nikoli dle ČSN 33 2000-4-41

Setkal jsem se již s názorem několika pracovníků rozvodných závodů, kteří se drží pouze ustanovení ČSN 33 3301 a žádné další diskuse ohledně ochrany před nebezpečným dotykem živých částí nepřipouštějí.