AA1-318 Ochrana před dotykem na železnici

Normy ČSN EN 50122-1 ed. 2, resp. ČSN 34 1500 ed. 2 udávají maximální rozměry kovových konstrukcí v prostoru ohrožení trolejovým vedením, které se nemusí ukolejňovat. V případě delší konstrukce lze tuto rozdělit tak, aby jednotlivé části nepřesahovaly dané maximální rozměry. Čl. 6.3.1.2 ČSN EN 50122-1 ed. 2 uvádí, že minimální vzdálenost mezi těmito dvěma částmi musí být větší, než je vzdušná vzdálenost daná v EN 50119. Zajímá mě, jak tuto vzdálenost podle uvedené normy stanovit. Normy platí souběžně dvě: ČSN EN 50119:2002 a ČSN EN 50119 ed. 2. Nabízí se použití tabulky 9 v první normě nebo tabulky 2 ve druhé normě. Domnívám se však, že tyto tabulky jsou určeny pro vzdušné vzdálenosti živých částí od konstrukcí nebo staveb v případech, kdy je izolace živých částí od země jasně definovaná (např. použitím izolátoru). Pokud tyto tabulky budeme aplikovat na rozdělené zábradlí, tak vzdušná vzdálenost mezi díly zábradlí sice může být dodržena, ale izolace kovových dílů zábradlí zapuštěných v základovém betonu definována není a vzdušná izolace tak může být významně degradována. Nebezpečný potenciál, zejména u napětí AC 25 kV, se tak může snadno přenést i při dodržení předepsané vzdušné vzdálenosti. Dále v případě použití uvedených tabulek není zřejmé, zda se má uplatnit hodnota pro statickou (trvalou) vzdálenost nebo pro dynamickou (krátkodobou) vzdálenost. S ohledem na nejasnou dobu vypnutí poruchy bych se spíše přikláněl ke vzdálenosti statické.

Radim Strycharski