Potřebovali bychom prosím poradit jak správně postupovat při provádění vodivého pospojování přírub potrubí s hořlavými kapalinami I. až IV. stupně nebezpečnosti, eventuálně hořlavými a výbušnými plyny. ČSN 34 1390 je zrušena a v ČSN EN 62305-3 je toto řešeno pouze v informativní příloze D.5.5.3:
"Nadzemní kovová potrubí mimo technologická zařízení by měla být každých 30 m uzemněna nebo spojena s povrchovým nebo tyčovým zemničem".
Co prosím si máme představit pod pojmem "mimo technologická zařízení"?
Jak máme tento výklad v praxi řešit v klasickém chemickém výrobním závodě, kde jsou řádově stovky kilometrů potrubí s hořlavými kapalinami různých stupňů nebezpečnosti, hořlavými párami, exhalacemi apod. uložených v různých trasách uvnitř a vně objektů, eventuálně na potrubních ocelových mostech?
Jak správně řešit vodivé propojení přírub, když ČSN 34 1390 již neplatí?
Další pokračování ČSN EN 62305-3, informativní příloha "D" - D.5.5.3 "Potrubí" praví:
"Následující body platí pro dálková vedení, která jsou určena pro dopravu HK."
Kde je prosím definováno, co je a co už není "dálkové vedení"?
Je potřeba v chemických výrobách (rafinerie, koksochemie apod.) vodivě propojovat příruby (ale také kovové vodivé pláště - myšleno asi oplechování izolace, nevíme...) vedením o minimálním průřezu 50 mm2?
Jak postupovat, když přírubové spoje s vějířovými podložkami pod každým šroubem a matkou nejsou nikde definovány jako vyhovující?
Přesný výklad a řešení této problematiky je pro nás naprosto důležitou záležitostí s mimořádnou prioritou.
| 
