Je skutečně nutné provádět pravidelné revize elektrických zařízení?

Je skutečně nutné provádět pravidelné revize elektrických zařízení?

S termínem "revise" jsme se mohli poprvé setkat v elektrotechnických předpisech, tehdy vlastně v Předpisech ESČ, již v roce 1923, a to v souvislosti s prováděním revizí elektrických zařízení divadel. Od té doby vlastně až do roku 1991, kdy vstoupila v platnost ČSN 33 1500, platila pro elektrická zařízení v divadlech lhůta pravidelných revizí 1 rok. Přitom uvedené ustanovení o revizích v divadlech platilo beze změny až do roku 1958, kdy byla ustanovení v Předpisech ESČ nahrazena normou ČSN 34 1310 Elektrická zařízení v divadlech příslušející do souboru Elektrotechnických předpisů ČSN.

V roce 1933 začaly elektrotechnické předpisy nařizovat provádění pravidelných revizí hromosvodů a od roku 1950 začala platit obecná norma pro revize v podstatě veškerých elektrických zařízení. Důvodem zpracování a vydávání těchto norem byla prostá zkušenost, že neudržované zařízení, které není pravidelně kontrolováno, se může stát nejen příčinou úrazu elektrickým proudem, ale i požáru. Proto také, zřejmě v důsledku tragických zkušeností s požáry divadel na přelomu 19. a 20. století, bylo ustanovení o revizi elektrických zařízení divadel v předpisech zakotveno jako první.

Vidíme tedy, že požadavek na provádění revizí elektrických zařízení, a to zejména pravidelných, není stanoven proto, aby se učinilo zadost nějakému úřednímu předpisu, ale úřední předpis je tady proto, aby uzákonil postup, který je z hlediska bezpečnosti osob a majetku zcela rozumný a mnohaletými zkušenostmi potvrzený.

Proto ještě v době, kdy technické normy, a tím i provádění revizí na jejich základě bylo závazné, se požadavky na provádění revizí elektrických zařízení dostaly do předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů. Tím provádění revizí získalo nejen větší vážnost, ale i skutečnou právní závaznost, která platí, i když technické normy jako takové tuto právní závaznost pozbyly.

Doposud vyplývá povinnost provádět pravidelné revize, v širším pojetí pak i údržbu (včetně údržby preventivní) a opravy elektrických zařízení, z dokumentů různé právní povahy. Je to např. zákoník práce, dosud platná vyhláška č. 48/1982 Sb. a některé předpisové technické normy (ČSN). Lhůty pravidelných revizí pak stanoví zejména ČSN 33 1500, ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610. Zde je třeba si uvědomit, že ČSN v současné době nejsou závazné (jsou dobrovolné) a ustanovení legislativních předpisů nižší právní síly v řadě případů nemá zákonnou oporu (zmocnění legislativním předpisem vyšší právní síly, tj. zákonem).

Tento stav by se postupně v našem právním řádu měl dostat na standardní úroveň. V novelách některých zákonů se objevují všeobecné zásady týkající se zajištění bezpečnosti jednak vyhrazených technických zařízení včetně elektrických (novela zákona č. 174/1968 Sb. provedená zákonem č. 124/2000 Sb. s účinností od 1. 7. 2000), jednak obecně technických zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, kde patří i elektrická zařízení včetně nevyhrazených (novela zákona č. 65/1965 Sb. provedená zákonem č. 155/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001).

Pro stanovení konkrétních zásad obvykle příslušný zákon zmocňuje buď vládu, nebo jednotlivá ministerstva k vydání buď vládního nařízení, nebo vyhlášky. Je však třeba počítat s tím, že na ony podzákonné právní normy si budeme muset ještě nějaký čas počkat. V případě elektrických zařízení (ale nejen elektrických) je totiž zřejmé, že bude třeba nějakým způsobem skloubit zásady pro zajištění bezpečnosti včetně související problematiky (např. pro odbornou způsobilost) jak pro vyhrazená, tak i nevyhrazená (avšak představující zvýšenou míru ohrožení života a zdraví pracovníků) elektrická zařízení. Pro stanovení takových zásad se v současné době hledá vhodný model, který bude kompatibilní s obdobnými zásadami platnými v Evropské unii. To je zřejmě hlavní důvod, proč je osud současného návrhu vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví bližší podmínky k zajištění jejich bezpečnosti nejistý právě tak, jako případná novela stávající vyhlášky č. 50/1978 Sb. (viz naše informace Zůstane nám "padesátka"?).

A jak to vlastně je s povinností provozovatelů elektrických zařízení provádět pravidelné revize?

Je zřejmé, že takové povinnosti (včetně zajišťování údržby, oprav apod.) budou postupně specifikovány, na základě zmocnění příslušným zákonem, ve vládním nařízení nebo ministerské vyhlášce. To nakonec naznačuje zpracovaný návrh vyhlášky MPSV, kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví bližší podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, který obsahuje ve své druhé části nazvané Bezpečnost elektrických zařízení (rozumí se vyhrazených elektrických zařízení):

• základní podmínky kladené na bezpečnost elektrických zařízení,
• základní podmínky k zajištění bezpečnosti elektrických zařízení při jejich uvádění do provozu,
• základní podmínky k zajištění bezpečnosti provozovaných elektrických zařízení.

Právě poslední bod zahrnuje povinnost provozovatelů elektrických zařízení zajistit, aby tato byla pravidelně kontrolována a udržována ve stavu, který zaručí jejich bezpečnost. Současně stanoví i povinnost provádět jejich pravidelné revize, a dokonce stanoví i jejich maximální lhůty, a to podle tříd a skupin elektrického zařízení. Návrh této vyhlášky zahrnuje pravidelné revize do systému údržby (možná výstižnější by bylo "provozní péče"), a to do té míry, že pokud je preventivní údržba prováděna, prodlužují se v některých případech revizní lhůty až na dvojnásobek, dokonce, pokud výsledky pravidelných kontrol a údržby vyhodnocuje revizní technik, může doklad o kladném vyhodnocení v některých případech nahradit zprávu o pravidelné revizi.

V případě pravidelných kontrol a údržby se klade důraz též na administrativní stránku jejich zajištění. Je zde totiž uveden požadavek (a zároveň podmínka pro možnost prodloužit základní revizní lhůty), aby provozovatel měl zpracován řád preventivní údržby, který bude vydán jako interní předpis s řadou dalších náležitostí.

V příloze 3 návrhu vyhlášky jsou uvedeny další záležitosti týkající se revizí elektrických zařízení.

V prvé části jsou vyjmenovány informace nezbytné pro provádění revizí, a to zvlášť pro revize výchozí a zvlášť pro pravidelné. Z toho vyplývá, že bez dále uvedených informací, tj. podkladů, nelze revizi provést.

U revizí výchozích se jedná o:

• průvodní dokumentaci elektrického zařízení,
• protokoly o určení vnějších vlivů (pokud nejsou součástí průvodní dokumentace),
• výchozí revize těch částí elektrického zařízení stavby, objektu, provozního souboru, dílčího provozního souboru apod., které jsou z něho jako z celku připraveny postupně k uvedení do provozu,
• záznamy o případných kontrolách, zkouškách a měřeních provedených na elektrickém zařízení v průběhu jeho montáže,
• písemné záznamy o provedených opatřeních a kontrolách v případě provádění rekonstrukce u elektrických zařízení, která nemohou být ze závažných společenských, národohospodářských nebo technologických důvodů bez napětí po celou dobu provádění prací.

U revizí pravidelných se jedná o:

• provozní dokumentaci elektrického zařízení,
• protokoly o určení vnějších vlivů pokud nejsou součástí provozní dokumentace,
• v případech, kdy je údržba elektrického zařízení prováděna podle vlastního řádu preventivní údržby, záznamy o výsledcích provedených kontrol a o odstraňování závad zjištěných při provozu a údržbě,
• doklady z dozorové činnosti orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení.

Dále příloha 3 stanoví náplň revizí elektrických zařízení. Náplň je v podstatě shodná pro revize výchozí i pravidelné, a to:

• kontrola shody průvodní, resp. provozní dokumentace zařízení se skutečným provedením a její kompletnost,
• prohlídka elektrického zařízení z pohledu splnění podmínek pro instalaci ve vztahu k vnějším vlivům prostředí podle průvodní, resp. provozní dokumentace (u pravidelných revizí včetně srovnání se skutečným stavem),
• všechna opatření k ověření stavu revidovaného zařízení zahrnující prohlídku, měření a zkoušení (včetně funkčních zkoušek prvků určených průvodní, resp. provozní dokumentací k zajištění bezpečnosti revidovaného zařízení) sloužící ke zjištění, zda provedení elektrického zařízení odpovídá požadavkům na jeho bezpečnost.

Poslední, co příloha 3 návrhu vyhlášky stanoví, je obsah revizní zprávy elektrického zařízení. Každá revizní zpráva by měla obsahovat:

• název a sídlo organizace nebo podnikající fyzické osoby, případně identifikaci fyzické osoby, která revidované zařízení provozuje nebo bude provozovat,
• vymezení rozsahu revidovaného zařízení,
• jméno, příjmení, podpis a evidenční číslo osvědčení revizního technika, který revizi provedl,
• určení druhu revize (výchozí, pravidelná, mimořádná),
• data zahájení a ukončení revize, datum vypracování a předání revizní zprávy,
• soupis použitých měřicích přístrojů,
• seznam informací použitých k provedení revize včetně jejich vyhodnocení ve vzájemných souvislostech,
• soupis provedených úkonů (prohlídka, měření a zkoušení),
• naměřené hodnoty, pokud je jimi dokladováno ohrožení bezpečnosti nebo pokud jsou potřebné pro vyhodnocení změn v zajištění bezpečnosti,
• soupis zjištěných závad,
• slovní vyhodnocení stavu revidovaného elektrického zařízení z hlediska splnění požadavků na jeho bezpečnost vyjádřené konstatováním, zda je či není revidované zařízení schopno bezpečného provozu; pokud není, pak s důvody takového vyhodnocení,
• vyhodnocení případných záznamů o výsledcích provedených kontrol a o odstraňování závad zjištěných při údržbě elektrického zařízení tam, kde je zaveden systém preventivní údržby elektrických zařízení,
• potvrzení o převzetí nebo předání revizní zprávy.

V uvedených částech návrhu vyhlášky je možno nalézt řadu styčných bodů s ustanoveními stávající ČSN 33 1500. Na rozdíl od nezávazné ČSN však budou tyto požadavky, pokud budou zahrnuty do vyhlášky nebo vládního nařízení, závazné.