+

Nutné podklady pro výchozí revize, aneb co si o tom myslí revizní technik

Dovolil jsem si velice zhruba a ve stručnosti vypsat a opatřit osobním názorem doklady, podle kterých má být provedena výchozí revize elektrických zařízení. Nikde však není taxativně stanoveno (mimo velice obecné formulace v ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 čl. 61.1.2), že tyto podklady musí být reviznímu technikovi předloženy, ale je na něm vyžadováno, aby elektrickou instalaci podle nich posoudil.

Podklady, na jejichž základě má být elektrická instalace posouzena, jsou podle ČSN 33 2000-6-61:2003 (dále v této souvislosti budeme hovořit jenom o normě) v hrubých rysech:

Podle čl. 61.1.2 normy musí mít pracovníci provádějící revizi k dispozici schémata zapojení, v nichž je uvedeno zejména: druh a uložení obvodů a údaje nezbytné pro identifikaci prvků plnících funkci ochrany, odpojovací a spínací funkci a umístění těchto prvků. Přitom podle článku 611.2 se prohlídkou ověřuje, zda trvale připojené elektrické předměty jsou instalovány v souladu nejen s HD 384 (tj. souborem ČSN 33 2000), ale i s návody výrobců.

Při ověřování protipožárních přepážek a dalších opatření na ochranu před šířením ohně a před tepelnými účinky se podle poznámky k čl. 611.3 osoba provádějící výchozí revizi přesvědčí, že k zamýšlenému uvedení do provozu bylo vydáno potvrzení firmy, která tato opatření provedla, že tato opatření jsou provedena v souladu s příslušnými předpisy a technickými normami.

Podle názoru autora: určení chráněných a nechráněných cest, evakuačních výtahů, požárních přepážek a řešení dalších opatření před šířením ohně musí obsahovat projektová dokumentace, která musí být předložena reviznímu technikovi.

V poznámce N2 téhož článku je v souvislosti s ověřováním opatření přiměřených vnějším vlivům opět odkaz na projekt, vypracovaný firmou, která za správnost navržených opatření ručí.

Dále ČSN 33 2000-6-61:2003 v čl. 612.6.1 předepisuje ověření účinnosti opatření pro ochranu samočinným odpojením od zdroje - v síti TN změřením impedance smyčky nebo alternativně tím, že se impedance smyčky vypočte, popř. jak uvádí poznámka N4 k tomuto článku, ověřením toho, zda je provedeno vyhovující doplňující pospojování.

Podle názoru autora: snad v poznámce N4 má být, že doplňující pospojování je provedeno podle projektu, revizní technik přichází k dílu, které je provedeno na základě projektu s podpisem zodpovědného projektanta, který zhodnotil a výpočtem zkontroloval, zda podmínky ochrany samočinným odpojením jsou splněny. Dle mého názoru projektant projektuje bezpečnou instalaci.

V čl. 612.6.2 normy je předepsáno měření odporu zemniče tam, kde je uzemnění předepsáno.

Podle názoru autora: v projektové dokumentaci musí být rozsah a provedení uzemnění, nikoliv jen značka uzemnění, např. u rozváděče, bez toho, jak a čím má být provedeno. Na základě projektu se zvolí vhodná metoda s přihlédnutím k danému specifiku měření.

Podle přílohy A normy vztahující se k měření izolačního odporu nebo izolační impedance podlah a stěn vůči zemi nebo ochranným vodičům je třeba rozlišovat mezi vodivými podlahami a stěnami, podlahami a stěnami s odporem umožňujícím vznik unikajícího proudu a izolačními podlahami a stěnami.

Podle názoru autora uvedené údaje opět musí obsahovat projekt, protože projektant na základě šetření zjistil nebo měl zjistit dané skutečnosti a na základě nich vypracoval projekt, v němž tyto skutečnosti zhodnotil a navrhl bezpečnou elektrickou instalaci.

Obdobně z vysvětlivek v příloze E normy (volba vodičů, volba a seřízení ochranných a kontrolních přístrojů, vybavení schématy, varovnými nápisy, nebo dalšími podobnými informacemi) vyplývá, že revizní technik musí mít k dispozici více informací, než je uvedeno v čl. 61.1.2 normy.

Komentář autora
Revizní technik nesupluje projektanta a ani mu to nepřísluší (viz mimo jiné např. výklad ing. Melena a různých projektantů např. pana Dobiáše v časopise ELEKTRO).
Veškeré předepsané značení, umístění, dimenzování, výpočet zkratových poměrů, dopočet Zsv atd. atd., které, jak vyplývá z norem k tomu příslušejících, má logicky obsahovat projektová dokumentace, a revizní technik má mimo jiné prověřit, zda skutečnost odpovídá předložené dokumentaci.
Dle názoru autora, ve světle současného pohledu na revize, je nutno rozlišit, zda je dílo provedeno podle projektu a pak je vynikající nebo není provedeno podle projektu a pak je zavrženíhodné.
Pokud však vady obsahuje projekt, tak musí revizní technik upozornit na nedostatky projektu, počkat na stanovisko projektanta a opravu projektu a vyčkat opravy instalace podle projektu výrobcem elektrické instalace (doufám, že není přípustné, aby tu dokumentaci dotvořil někdo, kdo má kvalifikaci čtyřech obecných, absolvoval taneční kurs a provedení bude ve formátu pytlíku od svačiny).
Tento postup je správný z hlediska filozofie této normy a vyplývající i z logiky věci, protože na montérovi, respektive dodavatelské organizaci nemohu chtít, aby něco činil, když neví jak (např. označení příslušnosti vodičů PE a N k hlavním proudovým okruhům, vybavení bezpečnostními tabulkami, označení svorek a svorkovnic, zkratová odolnost rozváděče, délka vodičů versus Zsv, provedení hlavního a místního pospojování, jeho dimenze, trasy atd. atd.).

Shrnutí: revizní technik nastuduje předloženou dokumentaci ve smyslu normy ČSN 33 2000-6-61 a ČSN 33 1500 včetně návodů k obsluze a údržbě, zjistí, zda obsahuje vše, co se na revizním technikovi požaduje hodnotit a porovná předložené se skutečností. Pokud podklady nejsou úplné, nemůže, respektive nesmí s revizí ani započít, protože není schopen dodržet podmínky ČSN 33 2000-6-61.

Jediné, co může udělat, je sdělit to co možná nejšetrněji objednateli nebo šéfovi.

Navíc by měl požadovat doklady podle poznámky v ČSN 33 1500 čl. 2.1 poznámka 2 , které jsou určeny pro historiky, ale ne pro revizní techniky (označení státní značkou jakosti, značkou prvního stupně, certifikační značkou podle zákona č. 30/1968 Sb., osvědčení o jakosti a kompletnosti nebo atest podle hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. atd.).

Jako zásadní negativum vidím v tom, že není precizováno a přesně specifikováno, co předložená dokumentace musí obsahovat (viz NV č. 378/2001 Sb., vyhl. č. 48/1982 Sb., ČSN 33 2000-1, které stanovují široký rámec a jednotlivé normy, v kterých jsou specifikovány bližší požadavky).

(Je s podivem, že např. revizní technik musí prokazovat dle ČSN 33 2000-4-41 Zsm, ale nikdo netrvá na prokazatelnosti Zsv v projektu a ani na tom, že byla ověřena vstupní impedance a na jejím základě byl projekt započat.)

V odborných článcích a na různých seminářích se dozvídám hodně teorie, ale např. tyto velice praktické informace a pomoc v tom, že to kdosi řádně a fundovaně zpracuje a zveřejní, na to čekám marně tak, jako na řadu jiných praktických informací pro život.

Z povzdechem musím konstatovat, že se do toho nikomu nechce, případně si nechce pálit prstíčky, protože vágní ustanovení by musel konkretizovat a dát jim jednoznačný smysl. Je to dnes módní a hlavně nevybočovat z řady, někdo by se mohl hněvat.

Je zajímavé, že pro strojní zařízení je řešen obsah dokumentace celkem uspokojivě jak příslušnými NV tak i normami.

Dotaz: Je autorův názor správný? A pokud není správný, tak v čem a proč je nesprávný?

Vypracoval: Jan Vyčítal

Jsou projektové podklady dostatečné?
Komentář k příspěvku p. Jana Vyčítala

Ne každý je tak přímý při sdělování nedostatků, na které při své činnosti narazí, jako pan Vyčítal. Jeho příspěvek je výsledkem dennodenního střetávání se s výsledky práce profesí, které vypracovaly projekt, provedly montáž a další práce na elektrické instalaci objektu, elektrickém zařízení technologickým linek atd. předtím, než on výsledek této jejich práce začal ověřovat. V podstatě upozorňuje zejména na nedostatky v projektové přípravě a tím i v podkladech (dokumentech a dokladech), které ke své činnosti potřebuje. A není sám. Na nedostatky v projekčních podkladech si stěžuje řada elektrotechniků, provádějících elektrické instalace zejména ve výstavbě. Podívejme se trochu na příčiny těchto nedostatků.

Projektová dokumentace – čemu má sloužit?
Pokud se týká stavebního zákona č. 50/1976 Sb., patří mezi "vybrané činnosti ve výstavbě", tj. podle § 46a tohoto zákona, činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, i projektování elektrických zařízení a rozvodů. Podle tohoto zákona se však vyžadují projekty pouze do úrovně stavebního povolení. Podkladem pro udělení stavebního povolení jsou výkresy odpovídající studii (schématické, jednou čarou zakreslené hlavní rozvody a rozváděče, v lepším případě ještě zakreslené přístroje a svítidla). Takto zpracovaný projekt není vůbec definitivní. I po uděleném stavebním povolení se mohou dispozice měnit. Samotné řízení o stavebním povolení nemusí odhalit nedostatky projektu. Proto na základě úvodního projektu zpracovaného pro řízení o stavebním povolení by měl správně být zpracován prováděcí projekt, který by respektoval konečnou podobu stavby i jejího vnitřního vybavení a tudíž by zakreslil definitivní podobu rozvodů se všemi potřebnými údaji ve zprávě k projektu. Prováděcí projekt si však velmi často investoři, kteří šetří a které kvalita výsledné práce příliš nezajímá, zhotovit nedávají. Jen velmi obtížně lze totiž povinnost prováděcí projekt vypracovat, vyvodit z platných právních norem.

Jakou musí mít projektant elektrických instalací kvalifikaci?
To je snad také důvod, proč se na kvalifikaci projektanta elektrických zařízení a instalací i na jeho odpovědnost hledí v současné době zřejmě poněkud jinak, než tomu bylo dříve. Projektování je dnes podle živnostenského zákona živností volnou. Dříve mohly projektovou a inženýrskou činnost vykonávat organizace jen na základě a v rozsahu uděleného oprávnění. Občan mohl vykonávat projektovou činnost jen na základě povolení vydaného stavebním úřadem pro určitou stavbu. Dnes v mnoha případech postačuje, když projekt elektrické instalace podepře svým podpisem autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik. Mnohdy ani to není nutné. Přitom samotný projektant zpracovávající prováděcí projekt ani autorizován být nemusí. Takže se stává pravidlem, že prováděcí projekt, pokud je vůbec zpracován, není zpracován autorizovaným technikem.

Jsou elektromontéři s úrovní projektů a dalších podkladů spokojeni?
To, že prováděcí projekty elektrických instalací nemusí zpracovávat vždy jenom ti nejkvalifikovanější odborníci, se samozřejmě na úrovni projektů projevuje. To však není jediným důvodem nespokojenosti firem provádějících elektrické instalace a především pak revizních techniků, kteří vyžadují dostačující podklady, na jejichž základě mají bezpečnost elektrických zařízení a instalací ověřovat. Podstatným důvodem nespokojenosti je totiž to, co již bylo řečeno. Totiž, že v řadě případů projekt určený k vlastnímu provedení instalace (podle dřívější legislativy nazývaný prováděcí projekt) ani neexistuje. Potom ani podklady, podle kterých by mohl a měl provést revizi elektrické instalace revizní technik, nejsou k dispozici, a proto vcelku logicky a oprávněně je revizní technik s takovým stavem nespokojen a kritizuje jej. Proč? Bylo to snad dříve lepší? A je to snad lepší v jiných zemích EU? Podívejme se trochu do historie i za hranice.

Dokumentace ano - ale podle jakých předpisů?
Uvedené staré vyhlášky, kterými byli projektanti zvyklí se řídit (a ti zodpovědnější podle nich postupovali ještě na začátku devadesátých let minulého století), upravovaly způsob a rozsah dokumentace staveb, postup jejího rozpracování, projednávání a schvalování a provádění závěrečného vyhodnocování staveb.

Vyhlášky měly řadu závazných příloh, ve kterých bylo rozvedeno provedení přípravné a projektové dokumentace. Podle těchto vyhlášek bylo součástí úvodního projektu zpracování technické zprávy, výkresů a požadavků na stroje a zařízení pro měření, regulaci a automatizaci a pro provozní silnoproudý rozvod. Součástí prováděcího projektu byl podle uvedených vyhlášek i projekt hromosvodu, světelných a silnoproudých rozvodů, sdělovacích ústředen a sdělovacích rozvodů. Přitom bylo řečeno i to, co má projekt elektrických rozvodů, silnoproudých i slaboproudých, projekt hromosvodů a dalšího elektrického zařízení obsahovat. V technické zprávě bylo nutno vždy uvést výsledky výpočtu zkratových proudů, uzemnění, úbytků napětí, intenzity osvětlení a také odvolávky na příslušné normy, podle kterých se postupovalo.

To dnes již v právních předpisech nenajdeme. Dnes se ve stavebním zákoně dočteme o územním projektu a o prováděcích předpisech k zákonu, které ale souvisejí s územním řízením, stavebním povolením nebo vedením stavby, ne však s projektovou dokumentací, a vůbec už ne s prováděcím projektem.

Jak situaci řeší jinde? V některých státech vyžadují stavební úřady k projektu vyjádření odborné kanceláře (obvykle to bývá vyjádření rozvodného podniku). Toto vyjádření se poskytuje ovšem až k prováděcímu projektu.

Požadavky právního předpisu na rozvody
Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (nahrazena vyhláškou č. 268/2009 Sb.), sice stanoví užitečné požadavky na elektrické přípojky a vnitřní silnoproudé a telekomunikační rozvody (§ 45) a obsahuje i velmi užitečné odvolávky na energetický zákon a na zákon o telekomunikacích – nicméně odvolávka na energetický zákon se vztahuje jenom pro elektrické přípojky. To, že si toho jsou architekti vědomi, že je v podstatě nic nesvazuje, protože normy jsou nezávazné, je dokumentováno i dotazy z řad elektrotechnické veřejnosti na toto téma (určování vnějších vlivů pro elektrické zařízení podle nich nikdo nemůže nařídit, protože normy jsou nezávazné). Takže výklad architektů by zřejmě z tohoto hlediska byl – ano elektrický rozvod musí splňovat požadavky na bezpečnost osob, zvířat a majetku, ale nikde není dáno, že to musí být podle příslušných technických norem. Nicméně zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) v platném znění stanoví, že povinností zákazníka na trhu s elektřinou (§ 28 o oprávněném zákazníkovi a § 29 o chráněném zákazníkovi) je udržovat odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám. (Uvedené ustanovení je jak v § 28 o oprávněném zákazníkovi, tak v § 29 o chráněném zákazníkovi.) Přesto však nikde v této vyhlášce není stanoveno, kdo má v prvé řadě navrhnout, vyprojektovat elektrický rozvod tak, aby základní požadavky na vnitřní rozvody stanovené v této vyhlášce byly splněny. Opět nám projektant jaksi z těch povinností vyklouzl.

Vyplývá nějaká povinnost na provedení projektu a vyhotovení projektové dokumentace z nějaké úřední pravomoci? V § 62 stavebního zákona je uvedeno, že stavební úřad technicko-ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení nepřezkoumává. Je tedy možno předpokládat, že rokem 1992 s definitivní platností zmizel z právních předpisů české republiky termín “prováděcí projekt ”.

Úřadům (stavebním) tedy jde především o základní plán a základní bezpečnost. Sem se započítává sice i elektrická bezpečnost, nicméně ve fázi úvodního projektu ji není možno do všech detailů posoudit. Stát prostřednictvím svého práva dbá možná dostatečně na to, aby projekty jaderných zařízení splňovaly požadavky na jadernou bezpečnost, radiační ochranu a havarijní připravenost, zase ho však až tak příliš nezajímá, zda jsou zpracovány prováděcí projekty běžných elektrických instalací a zda, pokud zpracovány jsou, splňují požadavky bezpečnosti.

Kdo zajišťuje bezpečnostní požadavky na elektrické rozvody?
Takže: bezpečnost ano, a to i na stavbách, a to i bezpečnost elektrických instalací – na tom se shodneme i se stavaři – avšak zajišťovaná až v konečném výsledku. Projektant na tom ze zákona nemusí mít zase až úplně ten rozhodující podíl, jak bychom si – alespoň většina z nás – představovali. To, že bezpečnost zařízení má být zajištěna především jeho návrhem a projektem, je základním pravidlem pokynů mezinárodních normalizačních organizací. To, že se tato pravidla uplatňují v oblasti strojních zařízení, ne však pokud se týká elektrických instalací, dokumentuje i příspěvek pana Vyčítala.

Pokud se týká elektrických instalací, rozhodující podíl na zajištění nejen bezpečnosti, ale i řádné funkčnosti elektrické instalace a elektrických zařízení, jak se zdá, mají až ti, kteří provádějí montáž elektrického zařízení a ti, kteří, často ve spolupráci s montážní organizací, provádějí revizi elektrického zařízení.

Jaké jsou důsledky stavu příslušných právních předpisů?
Celkový výsledek takového přístupu je ten, že v tom horším případě slyšíme ve zprávách častěji než dříve o požárech způsobených závadami na elektrické instalaci, v tom lepším případě se pak můžeme dovědět, že řízením osudu přestal fungovat přívod k elektrickému sporáku u majitelů nově postaveného domku v sousedství (ale to že není nic zvláštního, to elektrika dělá, že se to vedení ve zdi nějak speče a přeruší). Přitom je možno na druhou stranu říci, že situace by zřejmě byla ještě podstatně horší, kdybychom v materiálové základně (vodičích, přístrojích a dalších elektrických předmětech) pro provádění elektrických instalací zůstali na úrovni roku 1989.

Současný stav určitě není takový, abychom byli spokojeni. Určitě to není ani stav, který by si přála většina projektantů elektrických instalací a zařízení. Vždyť tím, že se z nich snímá značná míra odpovědnosti, ztrácejí v řadě případů i svou odůvodněnost. Oni nakonec nemusejí zpracovávat prováděcí projekt. O tom, jak se elektrická instalace provede, rozhodne nakonec prováděcí montážní firma.

Přitom, jako obvykle v tržním hospodářství, se při provádění elektrických instalací jedná o to, jak získat zakázku. To ostatní – ty formality, jako je projektová dokumentace a další podklady, to se vyřeší až pak. Jinými slovy řečeno – poperte se s tím, jak umíte. Pak je samozřejmě dobrá rada nebrat zakázku, která není řádně projektově připravena, když ji vzápětí vezme jiná firma. Úsměvné je i řešení, kdy montážní firma namontuje to, co je nakresleno v úvodním projektu, to znamená svítidla a zásuvky – ovšem bez elektrického zapojení a bez připojení k přívodu elektrické energie. Taková instalace je sice bezpečná, nesplňuje ovšem další podmínku danou vyhláškou č. 137/1998 Sb. – nevyhovuje z hlediska provozní spolehlivost v daném prostředí při určeném způsobu provozu a vlivu prostředí.

Uvedenou situaci do určité míry – většinou však jenom u velkých staveb - vylepšuje to, že investoři, z velké části zahraniční, určitou projektovou přípravu, to znamená nejen úvodní, ale i prováděcí projekty, vyžadují. Vždyť s dostatečnou dokumentací ostatní právní předpisy založené na předpisech (směrnicích) evropských společenství počítají.

Jaký právní předpis vztáhnout na elektrické instalace a co je třeba doplnit?
I elektrická instalace je považována za technické zařízení, pro něž je nutno respektovat zásady stanovené v nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Toto nařízení vychází, byť ne snad zcela dokonale, z evropské směrnice 89/655/EHS. A pokud jde o soubor ČSN 33 2000 Elektrické instalace budov, splnění jeho požadavků je považováno i za splnění uvedeného nařízení vlády. Tento soubor, založený na evropských a současně i na mezinárodních, tzn. celosvětových normách, počítá i s navrhováním, tj. projektem, elektrické instalace tak, aby již v návrhu byla zohledněna veškerá zásadní hlediska (předpokládané údaje o zdrojích, ochranná opatření s ohledem na zdroj, záruky napájení, údaje o spotřebě, vnějších vlivech, údaje o vodičích – jejich druhy, průřezy a způsoby instalování, určení ochranných a spínacích přístrojů a další). To, že ke každému novému elektrickému zařízení musí být dodána dodavatelem v potřebném rozsahu dokumentace umožňující stavbu, provoz, údržbu a revize zařízení, i to, že do dokumentace musí být zaznamenávány všechny změny elektrických zařízení proti původní dokumentaci, je předepsáno v závěru části 1 tohoto souboru.

Takže nakonec se zřejmě dobereme k závěru, že prováděcí projekt a veškeré potřebné podklady, jak to stanoví ČSN 33 2000-1, musí být k elektrickým zařízením, k elektrické instalaci dodány. Cesta k tomuto závěru je však trochu klikatá a rozhodně by bylo účelné stanovit alespoň zásadní požadavky na to, co má prováděcí projekt obsahovat, v nějakém právním předpisu. Nemusí to být výčet tak obsažný, jako byl v dříve platných vyhláškách o dokumentaci staveb, nicméně, základní údaje, které má prováděcí projekt obsahovat, by měl předepisovat.

Ještě k normám pro revize elektrických zařízení a instalací
A ještě k připomínkám, které pan Vyčítal k normám ČSN 33 2000-6-61:2004 i ke změně Z3:2004 ČSN 33 1500:1990. V konečném znění těchto norem se zohlednily prakticky veškeré připomínky, které k jejich návrhům byly. Využilo se přitom především možnosti doplňování národních vysvětlujících poznámek. Návrhy na další doplnění vysvětlivek v normě tak, aby v nich bylo uvedeno, jaké podklady potřebné z hlediska revizí mají být uvedeny v projektové dokumentaci, se mohou stát námětem pro doplnění normy při její další revizi. Pokud se týká uplatnění těchto námětů na mezinárodním poli, zejména pokud jde o rozšíření podkladů pro revize (článek 61.1.5 normy), nebyl tento námět prozatím akceptován s tím, že vyplývá z příslušných dalších ustanovení normy. Pokud jde o zastaralost dokladů uvedených v poznámce 2) pod čarou na první stránce ČSN 33 1500, je pravda, že tato poznámka měla být uvedena na pravou míru, ale vzhledem k tomu, že nejde o normativní ustanovení, ale pouze o příklad dokladů sloužících k doložení toho, že stav elektrického zařízení byl z hlediska bezpečnosti ověřen, nikoho z účastníků řízení k normě nenapadlo na zastaralost poznámky upozornit. Nicméně v dalších podkladech k normě je uvedená záležitost již opravena a uvažuje se i o vydání opravenky k uvedené poznámce.

Závěr
Existuje legislativa vyžadující bezpečnost elektrických zařízení a instalací, a to i v objektech spadajících pod stavební zákon. Existuje i poměrně rozsáhlý soubor technických norem sloužících k zajištění požadavků právních předpisů. Co však je možno považovat za velký nedostatek, to je projektová příprava elektrických instalací. Činnost projektanta, který by dotáhl projekt do konce, je suplována montážními firmami, revizními techniky a mnohdy i provozovateli elektrických instalací.

Za náměty a připomínky k této informaci děkuji revizním technikům a projektantům, zvláště pak Ing. Karlu Dvořáčkovi z STÚ-E.

Ing. Michal Kříž

 

Vytvořeno: 11. 1. 2006
     
     
    Facebook
    Twitter Obchod IN-EL