+

Budeme mít nový systém odborné způsobilosti elektrotechniků?

Vyhláška bývalého ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb. platí již 28 let. Dosavadní snahy o její novelizaci nebo náhradu nebyly úspěšné. Ponechme v tuto chvíli stranou porovnání jejího původního účelu a obsahu se stávajícím stupněm technické úrovně elektrotechniky. O tom lze diskutovat a zaznamenáváme názory od “úplně špatná a stávající úrovni neodpovídající” až po “bohudík, že vůbec něco máme”.

Členění odborné způsobilosti do stupňů (od § 3 až po § 10) se v porovnáním s platnými technickými normami jeví překonané a neodpovídající světovému a evropskému trendu, jak jej v příslušných technických normách zavádí jednak IEC, jednak CENELEC, přičemž evropské normy jsme, na základě příslušné mezinárodní smlouvy, povinni v ČR nejen zavádět, ale i řídit se jimi. Navíc náš zákoník práce v této oblasti, a to jak ten stávající, tak i budoucí, zavádí osoby s odbornou způsobilostí a se zvláštní odbornou způsobilostí.

U tohoto členění se zastavím, a to nejen proto, že ustanovení zákonné je nad ustanovením vyhlášky i technických norem, ale i proto, že, dle mého názoru, celou oblast odborné způsobilosti podstatně zjednodušuje a zpřehledňuje.

V kontextu se stávající koncepcí odborné způsobilostí, kterou v elektrotechnice upravuje zmíněná vyhláška č. 50/1978 Sb., je dle zákoníku práce relevantní kategorie osob se zvláštní odbornou způsobilostí. Jak totiž z návrhů nových legislativních předpisů vyplývá, na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, kontrolu nebo opravy (obecně tedy činnosti), budou moci práce a činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilé osoby.

Přičemž jako technická zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, jsou v návrzích uvedena, stejně tak jako doposud (podle stávající právní úpravy “vyhrazená technická zařízení”):
- zařízení elektrická,
- zařízení plynová,
- technická zařízení tlaková,
- technická zařízení zdvihací.

Technická zařízení elektrická jsou v návrzích členěna na zařízení:
- pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie s provozním napětím nižším než 1 kV střídavého proudu a 1,5 kV stejnosměrného proudu,
- pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie s provozním napětím vyšším než 1 kV střídavého proudu a 1,5 kV stejnosměrného proudu,
- určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Zkoušky osob s odbornou způsobilostí a se zvláštní odbornou způsobilostí by mohly provádět pouze akreditované subjekty. V současné době navrhované podmínky pro udělení akreditace jsou nepříliš přísné a poměrně vágní.

Zvláštní odborná způsobilost pro osoby s odborným elektrotechnickým vzděláním je v návrzích členěna takto:
- zvláštní odborná způsobilost k činnostem na elektrickém zařízení,
- zvláštní odborná způsobilost k vedení prací na elektrickém zařízení,
- zvláštní odborná způsobilost k provádění revizí na elektrických zařízeních.

Průkaz zvláštní odborné způsobilosti k činnostem na elektrických zařízeních by měl zaměstnancům vydávat na základě úspěšně složené zkoušky jejich zaměstnavatel.

Zvláštní odbornou způsobilost osob jednak k vedení prací na elektrickém zařízení, jednak k provádění revizí na elektrických zařízeních by měl ověřovat akreditovaný subjekt a vydávat osobám, které úspěšně složily příslušnou zkoušku, osvědčení o zkoušce.

Toto je stručný nástin koncepce odborné způsobilosti, která je v současné době připravena ve formě prvních návrhů nařízení vlády. Nechci v tomto článku zabíhat do takových podrobností, jako jsou požadavky na vzdělání a délku odborné praxe, obsah zkoušek zvláštní odborné způsobilosti atd. K tomuto nástinu je však nutno doplnit důležitou skutečnost: uvedená koncepce se vztahuje nejen na pracovněprávní vztahy, ale i na činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Ze stávajících legislativních návrhů vyplývá řada nejasností. Řadu věcí bude třeba dopracovat, řada věcí zřejmě zůstane na legislativní úrovni nedořešena. Čas ukáže, zda tato koncepce je pouze jednou z řady (vzpomeňme na dřívější novely vyhlášky č. 50/1978 Sb., které, ať už ve formě návrhů zákonů či ve formě návrhů nařízení vlády, zůstaly nerealizovány, resp. nebyly schváleny). Podstatné pro realizaci této koncepce bude schválení či neschválení návrhu zákona, kterým se upravují další požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

Zákon byl schválen pod č. 309/2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007.

V souvislosti s jakoukoliv koncepcí odborné způsobilosti (včetně té stávající stanovené vyhláškou č. 50/1978 Sb.) je však, podle mého názoru, podstatné to, co zkouškám z odborné, resp. zvláštní odborné způsobilosti předchází a celý systém, kde zkouška je pouze jednou z jeho částí. Mám zde na mysli přípravu ke zkouškám (školení), kvalifikaci lektorů i zkušebních komisařů včetně ověřování jejich znalostí, způsob provádění zkoušek a jejich hodnocení, průběžné, resp. celoživotní vzdělávání a podmínky s tím související (kdo bude moci toto vzdělávání zajišťovat a opět kvalifikace lektorů atd.), ale nakonec i základní elektrotechnické vzdělávání z hlediska odborné způsobilosti. Stejně důležité jsou i standardy znalostí pro jednotlivé stupně odborné způsobilosti, a to i z hlediska konkrétních činností na elektrických zařízeních příslušných druhů a napětí.

Návrh zmíněného zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci sice v souvislosti s udělením akreditace uvádí, že součástí návrhu na udělení akreditace je písemná dokumentace o způsobu a provádění zkoušek z odborné nebo zvláštní odborné způsobilosti. Toto ustanovení je však natolik vágní a obecné, že každý subjekt, který bude o udělení akreditace žádat, může tento požadavek naplnit co do kvality velmi rozdílně. Tady se, dle mého názoru, otevírá pole působnosti pro Hospodářskou komoru ČR, resp. její autorizovaná profesní společenstva.

Jsem přesvědčen o tom, že pouze zpracování celého systému, který bude zahrnovat jednotné požadavky, pravidla, postupy, standardy znalostí atd. vytvoří podmínky k tomu, aby odborná, resp. zvláštní odborná způsobilost elektrotechniků byla nejen na odpovídající kvalitativní úrovni, ale i, zejména co do znalostí elektrotechniků, srovnatelná na celém území ČR. Přitom jsem si plně vědom toho, že pro značnou část elektrotechniků bude vytvoření jednotných požadavků, pravidel a postupů jen velmi obtížně přijatelné bez ohledu na to, kdo takový systém bude připravovat.

Právě proto, že stávající systém (i když slovo “systém” v tomto kontextu nevystihuje skutečný stav věcí) odborné způsobilosti upravený vyhláškou č. 50/1978 Sb. platí již 28 let, bude jakákoliv jeho změna vnímána elektrotechnickou veřejností velmi citlivě a troufám si říci, že bude značnou částí apriori odmítána. Můj názor je, že jakýkoliv nový systém by neměl být připravován “tajně” v kuloárech ministerských kanceláří, ale měl by být podroben diskusi široké odborné veřejnosti. Přestože je zřejmé, že vyjít vstříc všem názorům nebude nikdy možné.

Jan Lojkásek

Vytvořeno: 24. 4. 2006
     
     
    Facebook Obchod IN-EL