+

Ach, ti neschopní projektanti

Frank Drebin

Tento článek s poněkud kontroverzním nádechem nám zaslal jeden z našich zákazníků pod podmínkou, že neuvedeme jeho jméno, ale pseudonym.
Jistěže nelze, tak jako ve všem, ani v hodnocení projektantů, paušalizovat. Stesky montérů či revizních techniků na úroveň projektů nejsou ojedinělé. Ovšem tak jako je tomu v životě obecně: na to, co je dobré a lepší nereagujeme, protože to považujeme za samozřejmé. Reagujeme však obvykle tehdy, když to, co hodnotíme, dobré není.
Necháme proto na laskavém čtenáři, aby si úsudek na toto téma udělal sám na základě svých zkušeností.
Jan Lojkásek


Jedna tlustá čára, několik tenkých kolem zdi, svítidlo, zásuvka - zase jen pár informací, které jsou samozřejmé, zatímco ty podstatné se však nedozvím. Několik banálních otřepaných TN-C-S frází o samozřejmých 230/400 V 50 Hz a jinak o tom, co tam bude za svítidla, co za rozváděč atd., je ticho po pěšině. Tak by se dal dnes charakterizovat nejeden projekt. Zatracení malůvkáři - ČKAIT na ně! A nebo přímo nejlépe zásahovku z řad bouchačů elektrikářů, co se jim splašila kladiva!!! Co vy na to, montážníci a revizáci? K napsání tohoto článku mě přivedla nejedna stížnost na tyto práce z řad diskutujících elektrikářů na odborných serverech a také špatné zkušenosti ze stávající praxe.

Občas se mi také dostane do rukou projekt, na který požaduje investor vypracovat cenovou nabídku v rámci výběrového řízení. A bohužel, dnes již ve většině případů souhlasím s ohromným zástupem dalších elektromontážníků - ty projekty nestojí dost často opravdu za nic. Jako kdyby někdo, kdo o tom vůbec nemá šajn, jen překresloval kolečka, obdélníčky, čárky čistě pro to, aby se neřeklo, že dokumentace vůbec není a revizák neremcal. Jenomže nehledejme za tím neznalého troubu projektanta, který se pustí do PD větší fabriky, nemocnice, divadla atd. jen proto, aby nezískal ten kšeft někdo jiný a nepřišel sám o peníze. Vyloučit to sice nelze, ale procento takovýchto případů si troufám odhadnout za zcela nepatrné.
Opravdová příčina se však dá vystihnout velmi krátce: Neúprosná minimalizace nákladů na nesprávných místech a zbrklé termíny od stolu. Zde je jistě patrno, že negativních příčin je jakýsi řetězec, jehož tažnou sílu nebude jen tak snadné eliminovat.

Především by měl "dostat nejprve po čuni" takový investor/zadavatel, kterého zajímá pouze cena, rychlost vypracování, poté dlouho nic, dále pro jistotu opět ještě nižší cena. Podle tohoto kritéria vyhrává zakázku nejrychlejší a nejlevnější projekční kancelář. Taková projekční kancelář má díky tomu mnoho práce a obvykle ve chvíli, kdy ji osloví klient/investor, finišuje na jiných projektech. Jejich nejzazší termín již hoří nikoliv plamenem, nýbrž velkým požárem z možného propadu nějaké dotace z unijních fondů. Nově zadaná zakázka se dostává na řadu až ve chvíli, kdy pomalu začíná hořet její vlastní termín. Začíná se projektem stavebních úprav a ... elektoprojektant se k tomu dostává ve chvíli, kdy již je potřeba tuto novou projektovou dokumentaci téměř odevzdávat.
Nutno zde poznamenat, že investor zpravidla pro obor elektro potřebuje jen to nejnutnější, co je potřeba pro úspěšný průběh kolaudace. Když bude dispozici "neproblematický" revizní technik, což dnes svým způsobem asi musí být, chtě-nechtě každý, pak ani kolaudace netřeba se tolik obávat. Jak se s dokumentací poperou montážní firmy na stavbě, nikoho ze zúčastněných v tuto chvíli nezajímá.

Elektroprojektant, který, čekajíc na příležitost, rovněž zpravidla nesedí na zadku, je vůbec rád, že během obvyklé lhůty "přes noc" stihne zpracovat projektovou dokumentaci v úrovni pro stavební řízení včetně velmi zhruba odhadnutého výkazu/výměru. Koneckonců, cenový limit tomu beztak odpovídá. Kdyby šlo pouze opravdu o stavební řízení, bylo by to v pořádku, jenže je tomu jinak. Tato PD elektro je rozeslána investorem na poslední chvíli před zahájením stavebních prací k ocenění dodávek v rámci nabídek pro výběr zhotovitele. O možnosti s prováděcí dokumentací si vyhrát a detailně ji zpracovat, si může projektant dnes již nechat pouze zdát, zrovna tak, jako je snem pro rozpočtáře, zpracovávajícího podrobný a konkrétně specifikovaný výkaz výměr. Kdeže ty loňské sněhy jsou!
No a nakonec ve výsledku montážní firma? Je to její boj, PD pro stavební řízení je pouhým námětem, na stavbě se improvizuje, látá, neustále dohaduje, nadává na imbecilní projektanty, mění, telefonuje..., hlavně se nesmí přešvihnout rozpočet, naopak musí stihnout pokud možno s předstihem termín a nedoporučuje chodit s problémy a dotazy za investorem, který beztak v detailnějších uživatelsko-elektrotechnických otázkách tápe. A nakonec, generální dodavatel, zrovna tak jako investor, je v domnění samospasitelnosti kryt poměrně dlouhou záruční lhůtou subdodávky, tak jakýpak copak, že?

Kolik procent zadavatelů si dnes zaplatí opravdu kvalitní, časově i finančně náročnější dokumentaci prováděcí?

Další ránu tomu dává také § 44 odst. 9 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který de facto znemožňuje uvádět v projektových dokumentacích požadované konkrétní a velmi často i praxí osvědčené prvky ani jako nezávazné referenční. Referenční pro stanovení technologického standardu a detailního pochopení vlastností sofistikovaných systémů zejména u specializovaných technologií. Zákonem navrhované metody pomocí normativních odkazů a obecných technických charakteristik jsou minimálně v oboru elektro naprosto nedostačující a téměř nepoužitelné, obzvláště s ohledem k obvyklým časovým lhůtám pro vypracování dokumentace.

Vyberete společně s architektem designovou řadu spínačů, zásuvek atd., ale nesmíte uvést typ. Vyberte si takto osvětlovací tělesa, která ladí do navrženého interiéru. Víte, že CYKY kabel od jednoho výrobce se dobře a rychle holí, zatímco jeho levnější, stejně označená zahraniční napodobenina, je při této činnosti honorována přinejmenším dlouhou řadou velmi sprostých slov. Elektrické předřadníky, "úsporky" na těžko přístupných místech mají sice stejnou dobu záruky, avšak ne shodnou s reálnou dobou funkce. No a co teprve u technologií specializovaných, kde jde o rozsáhlé elektronické systémy, jejich softwarové vybavení a početná zařízení, jejichž výčet vlastností a provozních specifikací vydává na mnoho desítek stran manuálu. Zařízení, jejichž kvalita není poměřována zdaleka jen normativními a bezpečnostními charakteristikami a taktéž je na trhu nepřeberné množství jejich "levných" obdob se značkou China-export. Zkuste například definovat opravdu dobře hrající a kvalitní ozvučovací reprosoustavu. Dá se samozřejmě velmi dlouho pokračovat. Mimochodem, víte že se nesmí uvést ani konkrétní typ náhradního dílu do již užívaných zařízení? Musí se specifikovat obecným způsobem, ale z hlediska funkčnosti to nakonec musí být beztak jednoznačné. Trochu komedie, nemyslíte?

Jak má projektant v tomto případě zpracovat dokumentaci instalace systému, za jehož provoz určitým způsobem odpovídá a nejednou by se rád svým řešením oproti konkurenci a současným konvencím tak trochu blýsknul? Není lepší rezignovat a tedy za beztak limitovaný čas a tomu odpovídající finanční ohodnocení zpracovat jen nějak přibližně potištěný papír do desek, tudíž nechat tak detailní vlastní řešení na dodavateli montážních prací a tím přenést zodpovědnost na něho?

Velmi diskutabilní je připuštění výjimek v souladu s tímto odstavcem 9 § 44, jelikož si je příslušní úředníci, posuzující správný průběh veřejné zakázky, potažmo odsouhlasení dotace, mohou v rozhodující chvíli vykládat všelijak. Nelze očekávat, že tím úředníkem bude zpravidla zkušený projektant, elektrikář, technolog, který to vždy posoudí rozumným způsobem. Spíše panuje obava, že jakékoliv seskupení velkých písmen a, nedej bože, současně i čísel ve výkazu/výměru příslušný úředník, zavalený prací, vyhodnotí bez hlubšího zkoumání jako nepřípustné označení. S tím má nejeden investor nedobré zkušenosti, jelikož musel řešit nemalé potíže, když se mu vrátila zpět na stůl s patřičnými důsledky nejedna PD s konkrétními typovými označeními. Následné rezolutní doporučení napříště směrem k projektantům tedy od úředníka investičního oddělení zní: "Pro jistotu v žádném případě důsledně neuvádějte žádné označení. Že je takto projekt téměř k ničemu? Nedá se nic dělat, ale tohle riskovat nemůžeme. Bohužel, víme že je to problém, sami s tím máme obvykle velké patálie, nicméně to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat". Co všechno lze díky tomu pak vyčíst za bláboly a kuriozity ve výkazech výměrech by se dalo popisovat velmi dlouho a rozhodně by si to nezadalo s pracemi z pověstného Chocholouškova ústavu - jako by si někteří projektanti z toho dělali ironicky zoufalou legraci.

A není divu. Z praxe totiž naprostá většina jich už předem ví, že:
Vybraný zhotovitel stavby či rekonstrukce bude (čest výjimkám!) vybrán především na základě nejnižší nabídnuté ceny, případně také nejkratšího termínu provedení díla.
Generální zhotovitel to provede tak, aby i on sám na tom co nejvíce vydělal, tudíž z pozice velké stavební společnosti velmi tvrdě, někdy až sprostě "ořeže" podmínky pro své subdodavatele, kam zpravidla spadá i elektro. Opět i zde, čest výjimkám!
Subdodavatel, aby také v rámci pudu sebezáchovy ještě něco málo "urval", musí patřičně zredukovat svoje představy o jedné ze svých parádních referencí a chloubě svého vymáknutého díla. Taktéž tedy volí komponenty a celkové řešení takové, aby to nakonec tak tak prošlo. Zůstávají tedy pouhá tři základní kritéria:
a) přebírající musí žít během předání s přesvědčením, že zrovna tak má hotové dílo vypadat,
b) musí se zajistit bezpečnostně-normativní opatření,
c) nenabít si hubu a do velkého mínusu nevyplenit vlastní konto opravami během záruční doby.
Na víc nejsou peníze.

Také projektant tedy ví, že zabývat se konkrétními výrobky a komponenty, které v okolní záplavě zmetků a krátce fungujících napodobenin ještě stojí za pozornost, nemá díky zmiňovanému § 44 o stanovení technických podmínek smysl. Tyto výrobky jsou navíc dražší, a proto mají menší šanci na úspěch v krátkozrakých, téměř čistě cenových soutěžích. Veškeré studium kvalit, užitných možností, parametrů a provozních referencí drtivé většiny komponentů a zařízení tak přichází vniveč.
Ztrácí se motivace něčím se hlouběji zabývat a vytvářet hodnotnější díla, či nastavovat laťky výše. Z kreativní tvůrčí práce se stává stále více jen stres z ohromného množství práce za neúprosně krátkého časového limitu. A také pocit zmaru ze zbytečné projekční práce, která poslouží téměř jistě, jen jako pouhý námět pro improvizaci montážní firmy. Ale jak bylo konstatováno úvodem - beztak na kvalitní projektovou dokumentaci nejsou nasmlouvány peníze a především potřebný čas.

Z toho tedy vyplývá, že by situaci napomohla alespoň částečně vyřešit následující opatření:

1. Umožnit zpět projektantům uvádět do svých návrhů konkrétní zamýšlené prvky. Nelze pochopitelně naopak přehlížet požadavek na regulérnost soutěžních podmínek a zvýhodňovat některé dodavatele prvků, komponent, zařízení atd. vůči jiným. Proč však ale neupřednostňovat poctivé výrobce vůči těm nepoctivým. Je totiž rozdíl mezi obchodním zastoupením a vlastním výrobcem požadovaných předmětů, což jakoby tvůrcům zákona o zadávání veřejných zakázek unikalo. Je to, pravda, nemálo problematické a těžké nalézt ideální řešení. Nicméně jako optimum a východisko bych oproti nekompromisnímu zákazu uvádění veškerých typových označení viděl opak - chápání projektové dokumentace (tedy i s výslovnou zmínkou) jako "referenční modelové projektové dokumentace". Každý potenciální dodavatel by měl tudíž možnost volit své ekvivalentní řešení, nejpravděpodobněji na základě svého obchodního zastoupení. Z této dokumentace by měl možnost seznámit se velmi podrobně se záměry autora. I ocenění dodávek by bylo snazší a souměřitelnější. Menší zlo než stávající stav to dle mého soudu rozhodně je.

2. Poskytnout opět dostatek času projektantům na detailní vypracování projektové dokumentace a zajistit na to finanční prostředky. Jak na to? Zatlačit, aby investor požadoval opravdu kvalitní detailní prováděcí dokumentaci i v oboru elektro, byť je dosud většinou přesvědčen, že ty náznaky rozvodů, co má ve skříni v deskách, jsou jen pro zabírání tohoto vnitřního prostoru. Názor změní, až jednoho dne neproběhne hladce kolaudace, jelikož bude chybět odpovídající projektová dokumentace. Jenže, který revizní technik si toto vezme na triko? Lidí bez práce je stále dost, že? A taktéž, který rozpočtář si na začátku procesu dovolí smést ze stolu nedostatečně vypracované výkazy a výměry a s tím i příslušné výkresy? Zde je to začarovaný kruh, který se asi bez drobné úpravy legislativy nezmění. Vždy to někdo podleze. Ale kdyby tak byla nějaká možnost, aby se potenciální uchazeči o zakázku domluvili a svorně investorovi hodili těsně před procesem zadávacího řízení realizace na hlavu opravdu špatně a nedostatečně vypracovanou dokumentaci, mnohé by se mohlo změnit. Stanovit minimální lhůty, které by měl mít každý článek v projektovacím řetězci k dispozici, by bylo hezké. Přiznávám ale, že nevím, dle jakého klíče nezbytnou dobu určovat. Jenomže to, že by si investor lámal předem hlavu s tím, aby zadání projektové dokumentace zajistil s velkým předstihem, je docela utopie. "Vždyť těch, co po tom kšeftu rádi hrábnou, je i tak nemalý zástup, tak ať se klidně po…".
3. No a tak trochu mimo, byť jen zdánlivě: Finančních prostředků na investiční akce je stále méně nebo alespoň to tak vypadá. Škrtá se v rozpočtech bez valného rozmyslu rukou neodborníků kde co a tak se i mnohdy nabízí otázka - má cenu to za těchto škrtů opravdu budovat? Když ano, "vždyť už se na to přeci sehnaly prašule z unie", hledí se, aby to vyšlo co nejlevněji, bohužel však až na úkor hranic využitelnosti, spolehlivosti a vůbec celkové kvality. V atmosféře, kdy státního investora zajímá pouze nejnižší číslo v sumační kolonce dodávky (alespoň se na to vymlouvá, že musí, jinak jej současní pseudonovináři roznesou na kopytech), generální dodavatel jde pouze po nejnižší ceně subdodávky a co nejdelší záruční době (ten se na nic nevymlouvá, jen si to jednoduše určí), je pak nekonkrétní projektová dokumentace velmi dobrým pomocníkem.

Tak nevím, ale mnozí mi jistě dáte za pravdu, že současný stav hospodaření a způsob tlaků (nejen) na projekční práce není moc dobrý. Určitě by to stálo alespoň zpočátku za rozsáhlejší a častější výměny názorů na nějakém z diskusních serverů zaměřeném na elektroinstalace. Posbírat další náměty na zlepšení a zkoušet nějakým způsobem je uvést do praxe, by rozhodně stálo za to. Máte na to podobný názor?


Vytvořeno: 19. 10. 2011
     
     
    Facebook
    Twitter Obchod IN-EL